Utrhla trávu a začla hrát,
ta malá dáma z předměstí,
co umí lidem z dlaní číst.
Tam kočky z rána mívaj hlad
po noci plný neřestí,
je pohladí a dá jim jíst.
Po tmě se toulá a ve dne spí
a její oči vidí víc než mý,
došla mi slova já stál tam jen,
s touhle jedinou bych zemřel.
S touhle bych zemřel v jedinej den
a jestli Vám to nestačí,
Kdyby tam stála stovka žen,
vezmu ji tančit a to netančím.
Tam za tratí svý doupě má,
mince po kašnách posbírá a
pak je skládá na kolej.
Straví si chrám, plechovej most,
už po něm kráčí první host,
tak ať ho nohy nebolej´.
Prošla si peklem a kouzla zná,
přejetý mince počítá a
kdo ji spatří je zatracen,
s touhle jedinou bych zemřel.
Budu si pamatovat na tu chvíli,
když hrála znělo to jak Paganini
A já už věděl, že jsem ztracenej,
Zeptal se za kolik s pocitem viny !
|
