Zvláštní jak nádherně couvám, to jsem dříve neuměl, Já, který měl sklony vůdčí, teď bych za tebou rád šel. Květináče spadly dolů z římsy, stačí, že jsi pár dní z trucu pryč, každý ráno sám se musím křísit, místo tebe cinká jen tvůj klíč .
Zvláštní jak nádherně couvám, tak rád bych vzal něco zpět, Píšu Ti výmluvné řádky, pletu věnec krásných vět. Nechávám je pod zvonkovým drátem, sousedé si čtou je místo knih v suterénu, ba i v patře pátém, budím buďto pláč a nebo smích !
Teď zpátky vzal bych ten den, kdy jsem lhal, Že zpátečku dám, teď couval bych rád, Už couvám – už couvám !
Zvláštní jak nádherně couvám, koukám sám jak mi to jde, Já, který měl sklony vůdčí, který často říkal NE ! Najednou bych poslouchal tvá přání, najednou bych ustupoval rád, stačí, že tu chvíli nejsi k mání, jenom chvíli a už je to znát . Je to zvláštní jak nádherně couvám .
|