Zvláštní jak nádherně couvám,
to jsem dříve neuměl,
Já, který měl sklony vůdčí,
teď bych za tebou rád šel.
Květináče spadly dolů z římsy,
stačí, že jsi pár dní z trucu pryč,
každý ráno sám se musím křísit,
místo tebe cinká jen tvůj klíč .
Zvláštní jak nádherně couvám,
tak rád bych vzal něco zpět,
Píšu Ti výmluvné řádky,
pletu věnec krásných vět.
Nechávám je pod zvonkovým drátem,
sousedé si čtou je místo knih
v suterénu, ba i v patře pátém,
budím buďto pláč a nebo smích !
Teď zpátky vzal bych ten den, kdy jsem lhal,
Že zpátečku dám, teď couval bych rád,
Už couvám – už couvám !
Zvláštní jak nádherně couvám,
koukám sám jak mi to jde,
Já, který měl sklony vůdčí,
který často říkal NE !
Najednou bych poslouchal tvá přání,
najednou bych ustupoval rád,
stačí, že tu chvíli nejsi k mání,
jenom chvíli a už je to znát .
Je to zvláštní jak nádherně couvám .
|
